Katka a Broňa Dokoupilovi

Zásnuby na Valentýna, svatba v září – a tři dny, na které nikdy nezapomeneme

Zásnuby proběhly romanticky na Valentýna a bylo nám hned jasné, že nechceme čekat celý rok. Vybrali jsme září a tím se rozběhly přípravy. Plánování tedy nebylo nijak dlouhé.

Obrovskou roli v tom hrála moje sestra Eva, která zařídila snad 60 % celé svatby. Sehnala DJ, spoustu dekorací objednala z Anglie a jako překvapení nám nechala udělat svatební magazín, který nafotila moje kolegyně z práce. Díky tomu všemu jsem nemusela řešit milion věcí sama. Ale finále bylo divoké.

Tři dny naprostého chaosu

Do finálních příprav před svatbou se zapojili úplně všichni – já, sestra, naši rodiče. Chystali jsme sál, přiváželi dort, vyzvedávali květiny, dekorace… Všechno jsme si dělali sami. Den před svatbou byl logicky nejnáročnější a ještě se objevilo pár zádrhelů. Například odešla lednice v sále – a v ní byl dort. Takže jsem do jedenácti v noci sháněla náhradní. To mě tak zdrželo, že jsem ještě po téhle události jela budit kamarádku, která mi měla dát břečťan na výzdobu altánu. Všichni už spali a já trhala s baterkou břečťan, abych ho připravila pro paní, která začínala zdobit místo obřadu už ve čtyři ráno. Do postele jsem šla úplně vyřízená a vlastně jsem se ani netěšila.

Mrzelo mě i to, že nás nemohl oddat starosta obce, ve které byla svatba, a kterého jsme si moc přáli. Člověk, který mě měl odvážet na obřad, to na poslední chvíli musel zrušit – byť o to velmi stál. A pak se bohužel stalo, že nikdo nenatočil ten nejkrásnější moment svatby, kdy mi kamarádky zazpívaly moji nejoblíbenější písničku. Byly tam i další drobnosti, které přinášely spoustu stresu – i když byly řešitelné.

Nejhorší ale bylo, že stres ze dne před svatbou se mi v den D hodně podepsal na náladě i energii. Ráno jsme se se ségrou jely nechat nalíčit a učesat, doma mě pak oblékala mamka s tetou. Byla jsem ale hodně nervózní, protože tím, že jsme si všechno zařizovali sami, jsem neměla přehled, co kde běží.

Když se cítíte jako princezna…

Celý ten den mám vlastně v takové mlze. A mrzí mě, že na něj nemůžu vzpomínat s větší lehkostí. Cítila jsem se jako princezna a můj muž se ke mně choval přesně tak, jak jsem si vždycky přála – ale vinou stresu jsem si to nedokázala užít tak, jak jsem měla.

Dnes už bych udělala spoustu věcí jinak. A kdybych měla někomu poradit jen jednu věc, pak tohle: vezměte si na svatbu koordinátorku. Uleví vám od stresu a vy si budete moct svůj den opravdu naplno užít. Protože to je to, co si z toho chcete odnést.