Náš svatební příběh začnu tím, že se na něj nedá jen tak zapomenout. Ne vždy jde vše hladce a osud vám nadělí vyšlapanou cestičku ke štěstí. My jsme měli štěstí, že jsme našli jeden druhého a když přišla žádost o ruku a následné přípravy svatby, úplně jsem tak nějak zapomněla na nejhorší fakt, který jsem měla každý den před očima. Když už bylo vše naplánováno a byl týden před svatbou, stalo se to, co jsem si ani v tom nejhorším snu nedokázala představit, a to bylo úmrtí mojí mamky. Svatba se samozřejmě odsunula o půl roku, nikdo na ni neměl ani náladu. Naštěstí všichni dodavatelé byli velmi shovívaví a bez problémů nám nabídli náhradní termín.
V den náhradního termínu svatby probíhalo vše hladce. Měla jsem tu nejlepší svědkyni (sestřenici), která s mojí švagrovou na vše dohlížela a také jsem měla kolem sebe plno kamarádek, z nichž každá měla v ten den na něco dohlídnout, pomoci. Musím říct, že tohle byla ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat. Detailně své svědkyni sdělit vše, co chci, aby ten den bylo zařízené, co se má dít a co ne, atd. A další důležitá poznámka pro nevěsty – upozorněte ty svědkyně, aby vám neříkali o tom, když se něco posune/nepovede. Já např. vůbec nevěděla, že došla ten den káva. Tyhle drobné starosti šly mimo mě. Vzhledem k tomu, že i já se teď profesně vyskytuji na svatbách, častokrát vídám vystresované nevěsty z toho, že se něco hned z rána pokazilo. Takže můžu za sebe říct, nejlepší je o ničem nevědět 🙂
Vzpomínky z toho dne máme hezké, cítili jsme, že máme vedle sebe (skoro) všechny, které máme rádi. Jen ve vzduchu stále visel ten pocit toho, co se stalo a myslím si, že každý, kdo tam byl, si na to minimálně na 1 vteřinu vzpomněl.
0 Komentářů